Bůh je mé světlo a má spása.(l 27,1)

Homilie Benedikta XVI. při mši svaté v Altöttingu

12. září 2006 v 17:08 | uveřejnil Daniel Zouhar (dle ČBK) |  Benedikt XVI.
Homilie Svatého otce Benedikta XVI., Altöting - 11. září 2006
Drazí bratři a sestry!
V prvním čtení, v odpovědi k žalmu a v evangelijním úryvku tohoto dne se třikrát setkáváme pokaždé rozdílným způsobem s Marií, Matkou Páně, jako s osobou, která se modlí. Ve Skutcích apoštolů ji nacházíme uprostřed společenství apoštolů, jež se shromáždili ve večeřadle a vzývají Pána, jenž vystoupil k Otci, aby naplnil své zaslíbení: "Budete pokřtěni Duchem Svatým za několik málo dní." (Sk 1,5) Maria vede církev, která se rodí v modlitbě; je téměř zosobněnou modlící se církví. A tak společně s velkým společenstvím svatých jako jejich střed stojí ještě dnes před Bohem, prosí za nás a žádá na svém Synu, aby znovu seslal svého Ducha do církve a do světa a obnovil tvář země.

My odpovídáme na toto čtení, když společně zpíváme s Marií o velké chvále, jež Maria pronesla, když ji Alžběta nazvala blahoslavenou pro její víru. Toto je modlitba díkůvzdání, radosti v Bohu, požehnání za jeho velká díla. Obsah tohoto hymnu vyvstává hned v prvním slově: Velebí má duše - činí jej velikým - Hospodina. (srov. Lk 1,46) Činit Boha velikým znamená dát mu místo ve světě, ve svém vlastním životě, nechat ho vstoupit do našeho času a do našeho jednání: toto je nejhlubší podstata pravé modlitby. Kde se Bůh stává velikým, člověk se nestává malým: tam se stává velikým také člověk a osvětleným se stává také svět.
V evangelijním úryvku se Maria obrací na svého Syna s prosbou ve prospěch přátel, kteří se nacházejí v nesnázi. Na první pohled se může zdát, že se jedná o naprosto lidský rozhovor mezi Matkou a Synem; ve skutečnosti jde také o dialog plný hluboké lidskosti. I když se Maria obrací na Ježíše ne jako na obyčejného člověka, počítá s jeho ochotou a pomocí. Ona svěřuje lidskou potřebu do jeho moci - do moci, která přesahuje lidské dovednosti a schopnosti. A tak ji v dialogu s Ježíšem vidíme jako skutečnou matku, která žádá a která se přimlouvá. Když posloucháme tento evangelijní úryvek, je vhodné jít poněkud hlouběji nejen proto, abychom lépe chápali Ježíše a Marii, ale také proto, abychom se od Marie naučili správně modlit. Marie se na Ježíše neobrací se skutečnou prosbou. Říká mu pouze: "Už nemají víno." (Jan 2,3) Ve Svaté zemi se svatby slaví celý týden; byla pozvána celá vesnice, takže se spotřebovalo velké množství vína. Tehdy se novomanželé nacházeli v nesnázi a Maria to jednoduše říká Ježíši. Neříká mu, co má dělat. Nežádá nic přesného a vůbec nepožaduje, aby vykonal nějaký zázrak, kterým by víno vyprodukoval. Jednoduše mu záležitost svěřuje a nechává na něm, aby se rozhodl, jak zareagovat. V jednoduchém slově Ježíšovy Matky tak vidíme dvě věci: její citlivou péči o lid a mateřskou pozornost, se kterou upozorňuje na obtížnou situaci druhého. Vidíme její srdečnou dobrotu a její ochotu pomoci. To je Matka, ke které lid po celá pokolení putuje zde do Altötingu. Jí svěřujeme naše starosti, potřeby a obtížné situace. Matčina dobrota připravená k pomoci, které se svěřujeme, se zde objevuje poprvé v Písmu svatém. K tomuto prvnímu, nám všem důvěrně známému aspektu, se ale přidává ještě další, který můžeme jednoduše přehlédnout: Maria vše přenechává Pánovu posouzení. V Nazaretu odevzdala svou vůli a vnořila ji do oné Boží: "Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova." (Lk 1,38) To je její základní trvalý postoj. A tak nás učí modlit: nechtít potvrzovat naši vůli a naše touhy před Bohem, ale nechat na něm, aby rozhodnul, co hodlá učinit. Od Marie se učíme připravené ochotě k pomoci, ale také pokoře a velkorysosti k přijetí Boží vůle a důvěře v přesvědčení, že jeho odpověď bude naším opravdový dobrem.
Pokud v tomto světle můžeme velmi dobře pochopit Mariin postoj a slova, zůstává pro nás obtížnější k pochopení Ježíšova odpověď. Již se nám nelíbí, jak ji oslovuje "ženo": proč neříká matko? Ve skutečnosti toto oslovení vyjadřuje Mariinu pozici v dějinách spásy. To odkazuje na budoucnost, na hodinu ukřižování, ve které ji Ježíš řekne: "Ženo, to je tvůj syn. - Synu, to je tvá matka." (srov. Jan 19,26-27) Již předem poukazuje na hodinu, ve které učiní ženu, svou matku, matkou všech svých učedníků. Na druhé straně toto oslovení evokuje příběh o stvoření Evy: Adam uprostřed stvoření s celým svým bohatstvím se cítí sám. Tehdy je stvořena Eva a on v ní nachází společnici, kterou očekával a které dal titul "žena". Takto v Janově evangeliu Maria představuje novou a definitivní ženu, společnici Vykupitele, naši Matku. Oslovení zdánlivě málo citlivé naopak vyjadřuje velikost Mariina poslání.
Ale ještě méně se nám líbí zbytek odpovědi, kterou Ježíš Marii v Káně dává: "Co mi chceš, ženo? Ještě nepřišla má hodina." (Jan 2,4) Chtěli bychom namítat: máš s ní hodně co do činění. Byla to ona, kdo ti dal maso, krev a tvé tělo; a nejen tvé tělo: s "ano" vycházejícím z hloubi svého srdce tě nosila v lůně a s mateřskou láskou tě uvedla do života a do společenství izraelského lidu. Jestliže tak hovoříme s Ježíšem, jsme již na dobré cestě, abychom pochopili jeho odpověď. Toto všechno nám připomíná, že v Písmu svatém existuje paralela s dialogem, který vedla Maria s archandělem Gabrielem a ve kterém říká: "Ať se mi stane podle tvého slova!" (Lk 1,38) Tato paralela se nachází v Listu Židům, který nám slovy z žalmu 40. uvádí dialog mezi Otcem a Synem - onen dialog, ve kterém se začíná vtělení. Věčný Syn říká Otci: "Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo… Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli." (Žid 10,5-7; srov. Žl 40,6-8). Synovo "ano": "Tady jsem, abych plnil tvou vůli" a Mariino "ano": "Ať se mi stane podle tvého slova!" - toto dvojité "ano" se stává jediným "ano" a tak se Slovo stává tělem v Marii. V tomto dvojitém "ano" se poslušnost Syna stává tělem, Maria mu dává tělo. "Co mi chceš, ženo?" To, co nejhlouběji spojuje jednoho s druhým, je ono dvojité "ano", v jehož spojení přišlo Vtělení. Toto je bod jejich nejhlubšího spojení, který má Pán na zřeteli svým slovem. Zde v tomto společném "ano" Otcově vůli se nachází řešení. Rovněž my se musíme vypravit k tomuto bodu; tam se nachází odpověď na naše otázky.
Když začneme odsud, pochopíme také druhou větu Ježíšovy odpovědi: "Ještě nepřišla má hodina." Ježíš nikdy nejedná sám od sebe; nikdy druhým pro radost. Otec je vždy počátečním bodem jeho jednání a právě to jej spojuje s Marií, protože také ona chtěla vložit svou prosbu v jednotě s Otcovou vůlí. Proto po Ježíšově odpovědi, o které se zdá, že prosbu odmítá, ona může překvapivě služebníkům jednoduše říct: "Udělejte všechno, co vám řekne." (Jan 2,5) Ježíš nekoná zázrak, nezahrává si se svou mocí v tom, co je v podstatě plně soukromá záležitost. Činí znamení, ve kterém oznamuje svou hodinu, hodinu svatby, spojení mezi Bohem a člověkem. On "nevyrábí" jednoduše víno, ale přeměňuje lidskou svatbu na obraz svatby Božské, ke které Otec zve prostřednictvím Syna a ve které dává plnost dobra. Svatba se stává obrazem kříže, na kterém Bůh dává svou lásku až do krajnosti, když sám sebe vydal v Synu z masa a krve - v Synu, který ustanovil svátost, ve které se nám dává po všechny časy. Tak je potřeba vyřešena skutečně Božským způsobem a počáteční žádost široce překročena. Ježíšova hodina ještě nepřišla, ale ve znamení proměnění vody ve víno, ve znamení svátečního daru, předchází svou hodinu již v tomto momentu.
Jeho poslední "hodina" nastane jeho návratem na konci časů. Zatím neustále předchází tuto hodinu v eucharistii, ve které vždy přichází již nyní. A znovu to činí na přímluvu své matky, na přímluvu církve, která ho vždy znovu vzývá v eucharistických modlitbách: "Přijď, Pane Ježíši." V mešním kánonu církev stále znovu vzývá tuto "hodinu" a prosí, aby přišla již nyní a dala se nám. Tak se chceme nechat vést Marií, milostivou Matkou z Altötingu, Matkou všech věřících k "hodině" Ježíšově. Žádáme ho o dar jeho hlubšího poznání a pochopení. A nedopusťme, aby jeho přijetí bylo omezeno pouze na moment přijímání. On zůstává přítomen ve svaté hostii a stále nás očekává. Zde v Altötingu adorování Pána v eucharistii nalezlo nové místo ve staré pokladnici. Maria a Ježíš jdou společně. Jejím prostřednictvím chceme zůstat v dialogu s Pánem a učit se tak lépe jej přijímat. Svatá matko Boží, oroduj za nás, jako jsi v Káně orodovala za novomanžele! Veď nás k Ježíši - stále znovu! Amen!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Navštíví papež Benedikt XVI. podle vašeho názoru Českou republiku?

Určitě Ano
Snad Ano
Asi ne
Určitě ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama