Bůh je mé světlo a má spása.(l 27,1)

Benedikt XVI. v Bavorsku - 2.den

12. září 2006 v 9:57 | Daniel Zouhar |  Benedikt XVI.
Mnichov. Nedělní program začal dopolední eucharistickou bohoslužbou na prostranství Neue Messe v Mnichově, kde Svatý otec po mši svaté pronesl také svou polední promluvu před modlitbou Anděl Páně. Odpoledne pak v mnichovské katedrále Svatého otce čekalo setkání s dětmi, připravujícími se k prvnímu sv.přijímání.

"Neřekl bych, že němečtí katolíci jsou jako celek unaveni," konstatoval mimo jiné Benedikt XVI. v odpověď na otázku jednoho z novinářů během rozhovoru na palubě letadla, které jej v sobotu odpoledne přepravilo do jeho rodiště.
Už sobotní setkání věřících se Svatým otcem platnost těchto slov potvrdilo a tím spíš pak neděle, kdy se již od 4 hodin ráno na prostranství Neu Messe, kde se konala nedělní eucharistie slavená Benediktem XVI., začaly shromažďovat zástupy lidí, kterých se tu před začátkem bohoslužby nakonec sešlo kolem 250 tisíc. Svatý otec hned po svém příjezdu na Neu Messe nejprve ve známém papamobilu objel všechny sektory, aby pozdravil účastníky mše svaté. Koncelebrovalo 60 biskupů a 10 kardinálů, mezi nimiž např. kard. Lustiger, kard. Dziwisz, kard. Etsou z Konga a pražský arcibiskup, kard.Vlk. Zakusit posvátnou atmosféru místa setkání s Kristovým náměstkem přijelo do Mnichova i nemálo krajanů z Čech.
Mši svatou doprovázel spolu s orchestrem více než třistačlenný sbor, skládající se z mužů, žen a dětí katedrálního mnichovského chóru, v jehož podání zazněly skladby Mozarta, Bacha, Scarlattiho a Orlanda di Lasso. Mši svatou zahájil v 10 hodin dopoledne hlas zvonu jménem Benedikt, přivezený ze semináře města Traunstein, kde v mládí Benedikt XVI. studoval. Svatý otec ve své homilii rozvíjel temata liturgických čtení této neděle:
"Musíme nyní obrátit naši pozornost k evangeliu, které vypráví o tom, jak Ježíš uzdravil hluchoněmého... Celá událost nám představuje hlubší dimenzi, kterou s naléhavostí vysvětlili církevní otcové a která se zvláštním způsobem týká i nás dnes. Neexistuje pouze fyzická hluchota, která člověka do velké míry vylučuje ze života společnosti. Existuje slabost sluchu ve vztahu k Bohu, kterou trpíme zvláště v této naší době. My jej prostě už nedokážeme slyšet, naše uši jsou zahlceny mnoha jinými frekvencemi. To co se říká o Něm, nám připadá jako před-vědecké a tedy nepřizpůsobené naší době. Slabostí sluchu či přímo hluchotou ve vztahu k Bohu se přirozeně ztrácí také naše schopnost mluvit s Ním nebo k Němu. Tím však přicházíme o zásadní vnímavost. A naše vnitřní smysly jsou vystaveny nebezpečí vyhasnutí. Ztrátou této vnímavosti je pak drasticky a nebezpečně poznamenán rozsah našeho vztahu ke skutečnosti. Horizont našeho života je tak povážlivým způsobem redukován.
Evangelium nás vybízí uvědomit si, že v nás existuje určitý deficit, týkající se naší schopnosti vnímat, nedostatek, který zpočátku jako takový ani nevnímáme, protože se nám všechno ostatní doporučuje svou naléhavostí a rozumností; protože zdánlivě všechno probíhá normálně, i když nemáme uši a oči pro Boha a žijeme bez Něho. Je to však pravda, že všechno probíhá jednoduše, když v našem životě a v našem světě chybí Bůh?
...
Obyvatelé Afriky a Asie obdivují naše technické výdobytky a naši vědu, ale zároveň se hrozí takového typu rozumu, který z vidění člověka naprosto vylučuje Boha, a považuje jej přitom za nejvybranější formu rozumu, kterou je třeba vnutit jejich kulturám. Opravdovou hrozbu své totožnosti nespatřují v křesťanské víře, ale právě v pohrdání Bohem a v cynismu, který považuje zesměšňování posvátnosti za právo svobody a povyšuje užitek na nejvyšší morální kriterium budoucích úspěchů bádání. Drazí přátelé, tento cynismus není typem tolerance a kulturní otevřenosti, kterou národy očekávají a po níž my všichni toužíme! Tolerance, kterou naléhavě potřebujeme v sobě zahrnuje bázeň Boží - respekt k tomu, co je pro druhé posvátné. Tento respekt k tomu, co druzí pokládají za posvátné předpokládá, že se my sami znovu naučíme bázni Boží. Tento smysl pro respekt může být v západním světě znovu obnoven pouze tehdy, vzroste-li znovu víra v Boha, bude-li Bůh znovu přítomen pro nás a v nás.
Na pódiu u papežského oltáře se tyčil vzácný dřevěný kříž v životní velikosti, pocházející z konce 9.století. Toto mistrovské umělecké dílo karolinské doby je uchováváno v městě Enghausen, poblíž Freisingu. Jeho nákladná restaurace byla započata před dvěma roky a dokončena byla letos v květnu. Ve dřevě vytvořená postava Krista není oděna v královských šatech, jako tomu bylo v románském umění, ani v šatech chudého, jako tomu bylo v pozdějších epochách, ale v šatech nadpozemského povahy bohočlověka, vykupitele, který kráči skrze bolest a za smrt a na diváka hledí široce otevřenýma očima.
Svět potřebuje Boha. My potřebujeme Boha. Jakého Boha? V prvním čtení se prorok obrací k utiskovanému lidu a říká: "Pomsta Boží přijde" (vulg. 35,4). Můžeme si snadno domyslet, jak si asi lid představoval takovou pomstu. Prorok sám však nakonec zjevuje, v čem spočívá: v uzdravující dobrotě Boží. Definitivní vysvětlení prorokových slov, nacházíme v Tom, který zemřel na Kříži: v Ježíši, Vtěleném Božím Synu. Jeho "pomstou" je Kříž: "Ne" k násilí, "láska až do konce". Toto je Bůh, kterého máme zapotřebí. Neztrácíme respekt k jiným náboženstvím a kulturám, hluboký respekt k jejich víře, když vyznáváme nahlas a otevřeně onoho Boha, který svým utrpením čelí násilí; který před zlo a jeho moc klade jako mez a přesilu svoje milosrdenství. K Němu obraťme naši prosbu, ať je uprostřed nás a pomáhá nám být jeho věrohodnými svědky. Amen.
Celá HOMILIE Benedikta XVI. je ZDE
Po svatém přijímání, které podávalo kolem 900 akolytů a akolytek, a závěrečné modlitbě se Svatý otec těsně před polednem obrátil ještě jednou k věřícím s pravidelnou promluvou před modlitbou Anděl Páně:
Drazí bratři a sestry,
Ještě před slavnostním požehnáním této eucharistické slavnosti chceme se usebrat k modlitbě Anděl Páně. Uvažujeme-li o mešních čteních, uvědomujeme si jak je nezbytné pro život jednotlivce i pro klidné a pokojné soužití - spatřovat v Bohu střed skutečnosti i střed našeho osobního života. Vynikajícím příkladem takovéhoto postoje je Maria, Matka Páně. Ona během svého pozemského života byla Ženou naslouchání, Pannou srdce otevřeného k Bohu a k lidem. Věřící to pochopili již od prvních století křesťanství a proto se v každé své potřebě a soužení obraceli s důvěrou k Ní, vzývali její pomoc a její přímluvu u Boha.
Tady v bavorské zemi o tom svědčí stovky kostelů a poutních svatyň, které jsou jí zasvěceny. Jsou to místa, k nimiž během roku proudí nesčetní poutníci, aby se svěřili starostlivé, mateřské lásce Mariině. Tady v Mnichově ve středu města se tyčí sloup Mariensäule, před nímž bylo Bavorsko právě před 390 lety slavnostně zasvěceno ochraně Matky Boží a kde jsem včera já znovu prosil Patronku Bavorska o požehnání pro město i zem.
A jak nepomyslet zvláštním způsobem na svatyni v Alttötingu, kam se odeberu zítra na pouť? Budu mít to potěšení inaugurovat novou adorační kapli, která je právě na tomto místě výmluvným znamením Mariiny role: Ona je a zůstane služebnicí Páně, která nikdy nestaví do středu sebe samu, ale chce nás přivádět k Bohu, chce nás učit životnímu stylu, ve kterém bude Bůh uznán za střed skutečnosti i našeho osobního života. Obraťme se k Ní svou modlitbou.
Po skončení bohoslužby se Benedikt XVI. odebral do arcibiskupského paláce, kde spolu se svými hostiteli poobědval. Kolem půl třetí pak vyšel na balkón arcibiskupství, situovaný do náměstí, aby pozdravil věřící. Svatý otec jim poděkoval za atmosféru, která mu dává cítit, že je doma mezi svými a vyjádřil znovu svůj dík všem, kteří se přičiňují o krásný průběh jeho návštěvy, včetně mládežnického dechového orchestru, který mu přišel zahrát pod okna.
Na odpolední odpočinek však mnoho času nezbylo, protože už na 17 hodinu odpoledne byl stanoven začátek večerních nešpor v mnichovské katedrále Naší Paní, kde se Benedikt XVI. setkal s dětmi, které se připravují k prvnímu svatému přijímání. Mnichovská katedrála, postavená koncem 15.století byla za 2.světové války s výjimkou jediného oltáře a uměleckých děl ukrytých ještě před bombardováním prakticky celá zničena. Právě v této katedrále přijal 28.května roku 1977 tehdejší profesor Ratzinger biskupské svěcení. Benedikt XVI. ve své promluvě mimo jiné řekl:
Drazí učitelé náboženství a drazí vychovatelé! Ze srdce vás prosím, abyste ve škole měli na paměti hledání Boha, onoho Boha, který se nám v Ježíši Kristu stal viditelným. Vím, že v našem pluralistickém světě je obtížné začít ve škole mluvit o víře. Ale je zcela nedostatečné, když děti a mládež získávají ve škole pouze technické poznatky a schopnosti, a nikoli kritéria, která dávají poznatkům a schopnostem orientaci a smysl. Povzbuzujte žáky ke kladení otázek nejen po tom či onom, ale otázek, které se v souvislosti s naším životem ptají: "odkud" a "kam". Pomáhejte jim uvědomovat si, že všechny odpovědi, které nedosahují až k Bohu jsou příliš krátké.
Celá odpolední PROMLUVA Benedikta XVI. je ZDE
Po skončení večerních nešpor zpěvem Salve Regina se Benedikt XVI. odebral zpět do arcibiskupského paláce, kde zůstal na noc. V pondělí se vydává do poutní svatyně v Alttötingu, která je jakýmsi srdcem Bavorska, kde bude dopoledne slavit eucharistii, inauguruje tam adorační kapli a setká se tam se seminaristy, řeholníky a řeholnicemi z Bavorska.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Navštíví papež Benedikt XVI. podle vašeho názoru Českou republiku?

Určitě Ano
Snad Ano
Asi ne
Určitě ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama