Bůh je mé světlo a má spása.(l 27,1)

Viděl jsi, že jsi/ Ukázka

13. února 2006 v 20:32 | Daniel Zouhar |  Kultura
***


Vsí v soumraku projíždí Indián
na neosedlaném koni.
Děti, které už dávno měly spát,
se možná trochu bojí,
ale s obličeji přimknutými k oknu
už uvnitř doutnají, už hoří
a oči se jim prohlubují
jak studna bez vody, protože bez dna.

A já, stejně přimknutý, ach,
kdysi jsem chtěl být náčelník
Apačů, projíždět vesnicemi,
u cesty nechávat oblázková znamení.
Kam se to díváš, miláčku, od šicího stroje?
Už zmizel, už tam nikdo není.
Jak zvláštní horizont - je celý krvavý.



***


Celý den sněží, přestože je
polovina března.
Vypínáš chrčící rádio,
slyšíme vločky padat
mezerou po rozbitých taškách.

Večer se milujeme ve sprše.
Nad elektrickými kamínky
si sušíme vlasy.
Pak ležíme v posteli vedle sebe.

V noci se budím,
bojím se, že umřu.
Budíš se také, líbáš mne na čelo.
Jdu na záchod, nárazy větru
vmetají sněhové vločky větrákem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 darja darja | E-mail | Web | 10. června 2006 v 14:27 | Reagovat

nejlepší je naše paní učitelka MGR. DAgmar Filsaková

jo a podívej se na náš trídní blog tridapata.blog.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama