Bůh je mé světlo a má spása.(l 27,1)

Fimfárum 2

22. února 2006 v 19:30 | Daniel Zouhar |  Filmy

Haleluja, chtělo by se zakřičet, neb do českých filmových luhů a hájů konečně přišel slušný film, navíc svým způsobem pohádka, a dokonce animovaná - co víc si přát?


Animovaný film je v českých krajích nejvíc bitý, přitom jsme s ním mívali takové úspěchy.- stačí vzpomenout na Bratry v triku, Jiřího Trnku, Hermínu Týrlovou, Břetislava Pojara a mnohé a mnohé další. Ostatně na ČT 2 je většině z nich věnován vynikající cyklus o českém animovaném filmu, jenž uvádí Miroslav Táborský. Po listopadu 1989 se však mnoho animáků neobjevilo - byť jejich americká móda měla nedávno svůj vrchol. Dokonce před nějakými čtyřmi lety natočená Báječná show s písničkami předních českých zpěváků (Jiří Korn, Dan Bárta, Lucie Vondráčková, Věra Špinarová a další) už už měla jít do kin, a nakonec skončila zapadlá někde v prachu televizních podřadných vysílacích časů. Sehnat peníze na nové animované projekty je pro jejich tvůrce utrpením. Povídat by o tom mohli Jiří Barta se svými novými projekty nebo Jan Tománek se svými Pověstmi staré Prahy. A také Aurel Klimt, z jehož hlavy pocházel prvotní nápad na sloučení již vzniklých krátkých filmů s novými v první Fimfárum. Při úspěchu prvního filmu by se dala čekat štědrost sponzorů - ale znáte to, do pohádky podle Jana Wericha těžko nacpete Renault, Nokii, Windows nebo Aral... Echm. Dokonce významný koproducent - Česká televize - vycouval původně z projektu naprosto nestoudným způsobem (podobně vyšplouchl i Alici Nellis, jíž díky tomu dali košem zahraniční smluvní partneři), aby se posléze tak nějak vrátil. Ale dost o komplikacích se vznikem podobných projektů, na které peníze nejsou, zatímco na různé Panické experty na raftu seženete bez problémů i slipy George Bushe s podpisem, pokud hrdinové neodsoudí válku v Iráku. Jan Werich - pro ty mladší čtenáře - byl takový svérázný pán, který měl ve 30. letech minulého století Osvobozené divadlo, pak od nacistů zákaz hrát, pak rozhlasové promluvy z New Yorku, pár filmů v obrozené československé kinematografii v 50. letech a posléze opět dostal zákaz hrát. Nejen svými proporcemi se vyvinul v tzv. moudrého klauna se suchými postřehy o životě, občas černým humorem, výrazným hlasem a kulaťoučce vousatého vzezření Buddhy. Knížek napsal vícero, stejně jako scénářů a divadelních her, ale mezi jeho nejlepší díla patří sbírka povídek Fimfárum. Z ní třeba čerpali tvůrci oblíbené hrané pohádky Tři veteráni, nyní podle jednotlivých pohádek vznikají krátké a středometrážní filmy, které pak najdeme sloučeny v celovečerní film. Tento druhý přes rozdílnost výtvarníků (Petr Poš, Martin Velíček a další), režisérů i témat působí kompaktněji a jednolitěji, což je jedním z prvních plus. Celý film tvoří čtyři povídky - Moře, strýčku, proč je slané?, Tři sestry a prsten, Hrbáči z Damašku a konečně Paleček, pohádka, díky níž se vrací právě Břetislav Pojar. Protože už si asi většina z vás jinde přečetla, o čem která pohádka je, chtěl bych se věnovat spíše provedení. Nejvíce sevřený dramatický útvar mají Moře a Hrbáči, rovněž někam spějí a mají určité vyústění a vyznění. Sestry jsou spíše veselou hříčkou bez potřebného naučení (snad jedině že i přes bolesti, které vám nejbližší způsobí, je nejlepší se s nimi všemu zasmát). A stejně tak Paleček, který by v podstatě podobným stylem mohl pokračovat, kdyby nedošlo k poněkud natvrdo mravnímu naučení, jak moderní doba pohádkám nepřeje. Vedle ponaučení, proč je moře slané, nabízí první pohádka také zamyšlení nad tím, co skutečně potřebujeme, či nepotřebujeme k životu, co nám kazí spánek, ale v obraze se objeví celá řada dalších moderních hlášek a odkazů včetně parodií na komunisty a různé moderní nešvary - stačí se jen dívat kolem sebe. I díky tomu patří první pohádka k výtvarně bohatším. Klasicky animované pohádky (jiné ve filmu vznikly nafocením jednotlivých okének na digitální foťák) zastupují pak Sestry, nejtemněji - a s množstvím černého až šibeničního humoru - působí Hrbáči. Ty budete muset dětem hoodně dlouho vysvětlovat. Ale ono mravní naučení, i když poněkud zaniká, patří k těm, nad nimiž nutno se také zamyslet. Paleček vedle svého rozverného obsahu zakončí oním poněkud příliš do očí bijícím poselstvím, jež pochodující televize jen podtrhne. Osobně mne nejvíc dostala hudba Vladimíra Merty - ten člověk je skutečně geniální muzikant, který zvládá všechny světové lidové styly a žánry a dokáže je vhodně použít (snad jen ve dvou případech hudba nesouzněla s příběhem a děním v obraze a působila rušivě). Doufám, že vyjde soundtrack, ten bych si hned šel koupit. Což je druhé další velké plus - česká filmová hudba má další posilu. Vedle dokonalého soundtracku filmu Anděl Páně, který má na bedrech Miloš Bok (a tento soundtrack mimochodem na CD vyšel), jde v krátké době o druhý český film, kde hudba tvoří svébytnou nadprůměrnou veličinu. Na Fimfáru 2 se dají najít chyby, ale jde o profesionálně i divácky solidně a mírně nadprůměrně odvedené dílo, za něž se tvůrci rozhodně nemusejí stydět.
*
Drobné nedostatky by se tu daly najít, ale celkově těžká pohodička.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama